 | ||
 |  |
| ||
| |
Na tuhle exkurzi jsem se docela těšil, dokonce jsem o ní i uvažoval, ale když jsme si školu prohlídli, tak jsem o téhle škole už neuvažoval. Byli jsme rozdělení na dvě skupiny s tím, že každé bylo ukázáno něco jiného, takže ji nemůžu až tak ohodnotit, protože jsme neviděli všechno.
Škola se mi vzhledově líbí. Abyste se do školy dostali, tak potřebujete mít svůj čip, bez kterého se do školy nedostanete, takže je i dobře chráněna. Čekali jsme ve vestibulu než nás nevyzvedla naše průvodčí, která nás prováděla po celé škole. Nejprve jsme si dali svoje věci do skříněk a pak jsme šli do projekční místnosti, kde nám pustili video o studentech téhle školy a o jejich práci v daném vystudovaném oboru. Následně nás rozdělili do dvou skupin po deseti. Ve skupině kde jsem byl já, jsme šli na poštovnictví a finančnictví. Zde nám paní ukazovala, jaké jsou ochranné prvky na bankovkách. Zkoušeli jsme si napsat vlastní dopis, kde jsme napsali adresu a udělali razítko. Ještě jsme si říkali, kolik by trvalo poslat dopis do Afriky. Následovně jsme šli do místnosti, kde si studenti vymýšleli svoje vlastní firmy, co vyrábí a zkouší prodat svoje zboží jako v reálných situacích. Taky jsme omylem vstoupili do třídy, kde se učilo. Studenti z toho nebyli nadšení. V téhle místnosti si studenti zkoušeli práci za přepážkou na poště, vypadá to tam úplně stejně jako na poště, ale tady jste si to mohli zkusit na vlastní kůži. Studenti pracovali s penězi, s kovovými a papírovými. Kovové byly pravé, ale papírové byly falešné. V poslední místnosti se učila výuka na elektronických přístrojích. Z téhle místnosti jsem si toho zapamatoval nejméně, protože tímhle se vůbec nezajímám. Jediné co si pamatuji je, že nám pán půjčil robota z lega a pak jsme si s ním mohli chvíli hrát. Po všem jsme šli zpět ke skříňkám a šli ven ze školy, kde jsme se všichni před školou vyfotili.
Tahle škola mě nezaujala. Myslel jsem, že bude lepší, ale realita je opakem. Tuhle školu bych doporučil hlavně těm, co se zajímají o počítače.
Jan Pokuta 9.B
