 | ||
 |  |
| ||
| |
Na lyžařský výcvik jsme se velice těšily, protože byl náš první a zároveň také poslední na základní škole.
V pondělí, když jsme odjížděli od školy, bylo počasí dosti mrazivé, ale bez náznaku sněhu. Asi po dvou hodinách cesty jsme přijeli do Jeseníků, kde se příroda rázem změnila v ještě větší zimu a půlmetrové závěje. Ubytování na horské chatě se nám líbilo. Uspořádání pokojů bylo po třech až osmi lidech. Náš pokoj byl vybavený moc hezky. Se spolubydlícími jsme si rozuměli. Sprchy a záchody se nacházely na chodbě, ale to nám nevadilo, hlavně že byly čisté. Hned po příjezdu jsme si vybalili věci a šli na první oběd, kde jsme se dozvěděli informace o odjezdech na svah, večerce atd. Po poledním klidu jsme se oblékli a před chatou jsme čekali na odvoz. Velice jsme obdivovali vedoucí, kteří si mysleli, že se nás do devítimístné dodávky vleze dvacet pět. Nakonec se nám je podařilo přesvědčit, že tak malí nejsme a stěží se nás tam vešlo šestnáct. Asi po osmiminutové cestě jsme dorazili na místo. Sjezdovka byla mírná a pro některé, kteří se učili lyžovat, vyhovující. Po otestování svahu jsme se zase nasoukali do vozů, které nás odvezly zpět na chatu. Každý den jsme byli takto rozváženi, takže to byla obrovská výhoda, že jsme nemuseli chodit pěšky na svah. Lyžování nás bavilo, ale v té zimě jsme přece jenom uvítali azyl v bufetu, který se nacházel pod svahem. Tam jsme se posilovali většinou párkem v rohlíku a nebo horkým čajem či čokoládou. Večerní programy pro nás připravovali instruktoři z chaty. Ty se nám ze začátku sice moc nezamlouvaly, ale nakonec jsme se všichni dobře bavili. Večerka byla od deseti hodin a s menšími protesty jsme na ni přistoupili. Myslím si, že s námi učitelé neměli nějaké větší problémy. Co se týče jídla, bylo rozhodně lepší než u nás ve školní jídelně. Vedle jídelny se nacházela společenská místnost, kterou jsme si hodně oblíbili a často využívali ke zhlédnutí filmů. Poslední den nás čekal slibovaný slalom, na který jsme se celý týden jak psychicky, tak fyzicky připravovali. Vzhledem k velice chladnému počasí se nám vůbec nechtělo. Nakonec jsme kopec sjeli bez úrazu a většina dětí i učitelů zakotvila v tamějším bufetu, kde jsme byli tak dlouho, dokud nám nezačala být zima.
Pět dní, které jsme si náramně užili, uteklo jako voda a už jsme si zase balili domů. Celkově můžeme říci, že lyžařský výcvik splnil naše očekávání. Přispělo k tomu také to, že se sešla bezvadná parta nejen dětí, ale i dospělých.
Aneta Palánová, Katka Doležalová, 9.A
30.1.2012
Lyžařský výcvikový kurz ZŠ Masarova se pořádal ve dnech 23.1. až do 27.1.2012. V 7:30 jsme se začali klasicky scházet před Albertem a v 8:00 pro nás přijel autobus, do kterého jsme naskládali věci. Cesta ubíhala na autobus poměrně rychle, ale netrpělivě jsme čekali, kdy už bude sníh, který se objevil až u Šternberka. Následovalo přijetí s hotelem, přesněji rekreační chatou ve Staré vsi, kde nás přivítal personál. Vybalili jsme si věci, naobědvali se a hurá na svah. O sníh jsme již starosti neměli, protože zde byl vysoký 70 cm. Hned po malém rozježdění začalo rozřazování do skupin. Někteří se teprve učili jezdit, jiní už lyžovali normálně a ostatní jezdili na snowboardu. Večer po lyžování a večeří si pro nás personál připravil diskotéku. Druhý den skupiny rozjely pořádnou výuku a již jsme se připravovali na velký závod. Večer nás ovšem nečekala diskotéka, ale soubor velice zábavných her. Ve středu nás ráno poprvé probudili teploty kolem -10°C, takže na svah jsme byli nuceni se trochu přiobléct, ale kdo chtěl, mohl se u sjezdovky ohřát v místním bufetu. A navíc, jak je známo, bývá třetí den kritický, takže odpolední lyžování se o hodinu zkrátilo. Večer pro nás personál vymyslel menší intelektuální hru, ve které jsme museli uhádnout známé písně z filmů, pohádek a seriálů. Ve čtvrtek se všichni ukrutně snažili zlepšovat své lyžařské výkony, aby předvedli na slalomu co nejlepší výsledek. A v pátek se začal jezdit slalom. Některým se povedl, některým ne, ale všichni slalom přežili. Pak nastal jeden velký zmatek. Balení lyží, balení věci, do toho všeho oběd, hledání rukavic, čepic a bot. Naštěstí jsme se všichni a snad i se všemi zavazadly naložili do autobusu a slavnostně dojeli domů. Na závěr musím poděkovat paní učitelce Chludové za spolehlivé vedení, paní učitelce Navrátilové, panu učiteli Vendlovi a paní učitelce Denemarkové za výcvik lyžařů a snowboardistů a paní doktorce Zavřelové, která nad námi měla lékařský dohled.
Miroslav Rujzl, účastník zájezdu
30.1.2012
