 | ||
 |  |
| ||
| |
Také v letošním školním roce jsme uspořádali pro žáky 8. a 9. ročníku zájezd do Prahy a do Terezína. Starší děti se ve škole učí v o tomto období a je užitečné, aby na vlastní oči viděly, jak mnoho lidí za okupace strádalo.
Dne 31.5.2016 jsme odjeli rychlíkem do Prahy a ubytovali jsme se v hostelu Ládví. V průběhu dne jsme obdivovali krásy historické Prahy a navštívili muzeum čokolády, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o pěstování kakaových bobů a výrobě čokolády. Nejpříjemnější byla ochutnávka čokolády bez omezení množství. Děti si pak individuálně prohlédly Staroměstské náměstí a prošly se po Karlově mostě. Po návratu do hostelu jsme se připravovali na večerní představení Strakonický dudák v Národním divadle.Návštěva Národního divadla je velkým svátkem, a tak jsme si ji jaksepatří užívali. Měli jsme dostatek času na to, abychom si divadlo pořádně prohlédli. Dívkám i klukům moc slušelo společenské oblečení. Představení J. K. Tyla Strakonický dudák patří ke klasice, je to drama o lásce, důvěře, penězích a o různých problémech všedního dne, je tedy stále živé a aktuální a varuje – pozor, tohle by se ti taky mohlo stát.Jednání lidí ovlivňují nadpřirozené bytosti, a proto jako v každé pohádce dobro a láska vítězí.
Druhý den dopoledne jsme odjeli autobusem do Terezína, kde jsme měli zajištěnou prohlídku Malé pevnosti s průvodcem, který děti zaujal svým poutavým výkladem. Dozvídali jsme se o násilnostech, hladu, epidemiích a těžkých pracovních povinnostech nevinných lidí. Přestože se děti o tomto hodně učí ve škole, až tady si uvědomily tu hrůzu. Procházeli jsme mnoha baráky s místnostmi studenými a vlhkými a těžko jsme si dokázali představit, že zde lidé mohli žít. Na závěr jsme zhlédli dokumentární film o historii Terezína a hlavně o jeho funkci za okupace. Všechno to, co jsme zde viděli, včetně upraveného hřbitova před bránou pevnosti, bylo velmi emotivní. Snad na to nikdo nezapomene.
Autobusemjsme se pak vrátili do Prahy, vyzvedli jsme si zavazadla z úschovny, koupili si něco dobrého na cestu a už jsme seděli v pohodlném rychlíku a směřovali do Brna.
Všechno pěkně vyšlo, většina dětí zaslouží pochvalu za vzorné chování.
Mgr. Jana Osičková
