 | ||
 |  |
| ||
| |
Co je to handicap? Většině z nás se slovo handicap nebo postižení pojí se zjevnou tělesnou poruchou. Na internetu jsem našel tyto informace: „Mezi handicapy neboli znevýhodnění řadí moderní lékařská věda takové nepříznivé stavy nebo situace v životě člověka, které vyplývají z nějaké poruchy v psychologické, fyziologické nebo tělesné funkci. V podstatě se jedná o odchylky či abnormality od většinové normy, a to jak po stránce tělesné, tak po stránce duševní. Taková tělesná postižení (vady pohybového ústrojí, poruchy nervového ústrojí atp.) mohou vzniknout v důsledku onemocnění nebo úrazu, často se jedná o postižení vrozená (například dětská mozková obrna a rozštěpy) nebo vzniklá během života.“
Handicapy neboli poruchy však nemusí být pouze na první pohled patrné. Každý z nás má určitě nějaký ten handicap. Někdo například neumí r a nerad mluví, někdo špatně čte a s nechutí čte nahlas, někdo je silnější postavy a vyhýbá se vše možně tělocviku. Takových příkladů je mezi námi mnoho. Pak jsou ale daleko závažnější handicapy. Například někdo není schopen sám chodit, jiný má poruchu hybnosti nebo špatně vidí. I na naší škole je mnoho dětí s různým stupněm handicapu. Některé, s vyšším stupněm postižení, mají své asistentky, které jim pomáhají zvládat běžné činnosti ve škole. Díky tomu, že tyto děti, jsou zařazeny mezi nás zdravé, máme možnost je lépe poznat a naučit se jim pomoci. Mnozí z nás je již berou jako samozřejmost.
Já sám si nedovedu vůbec představit, jak bych se s takovým handicapem dokázal vyrovnat, jelikož jsem sportovec a fotbal je pro mě momentálně vším. Ale ani sportovcům se nevyhýbají těžké úrazy. Můj obdiv si zaslouží hokejista Tomáš Zelenka, kterého soupeř narazil na hrazení tak, že ochrnul. Tomáš býval výborným hokejistou, který hrál 1. ligu. Obdivuji to, jak se dokázal ke všemu postavit, jak dokázal znovu sportovat. Zpočátku, po úraze, nebylo pro něj vůbec jednoduché dostat se zpátky do normálního života. Ale Tomáš bojoval a snažil se co nejvíce pohybovat, cvičit, být co nejvíce soběstačný. Naučil se také řídit auto a často tak vyráží na výlety po celé republice. Stále věří v to, že jednou bude chodit, věří na zázrak moderní medicíny. Velkou nadějí je pro něj výzkum kmenových buněk. Tomáš se také pustil do studia a vystudoval Finanční a správní školu v Mostě. Začal se také věnovat sledge hokeji.
Sledge hokej je v České republice poměrně novým sportem. Do naší republiky se dostal v roce, kdy jsem se já narodil, tedy v roce 1999. Tento sport je pro handicapované sportovce. Je to vlastně hokej na sáňkách, kdy se odrážíte s pomocí hokejek a snažíte se vstřelit branku. Pravidla jsou dosti podobná jako u hokeje, jen se liší v posuzování faulů.
Tomáš tráví také hodně času se svými kamarády. Právě podpora lidí byla a je pro něj to nejdůležitější, co mu pomohlo a pomáhá. A zvláště v jeho případě se rozpoutala obrovská solidarita ostatních. Mít takové zázemí je v takových situacích ohromné ulehčení.
Tomáš má již úplně jiný náhled na svět, jiné priority. Jak sám prohlásil, je z něj ne silnější, ale plnější člověk. Kdyby neskončil na vozíku, nikdy by nepřečetl tolik knih. Z jeho projevu je cítit statečnost, pokora, ale i nezměrný optimismus. Stále se však se svým úrazem snaží úplně srovnat. Bohužel má to pořád v sobě. Říká, že až se nebude stydět, až mu nebudou vadit pohledy lidí, pak bude moci říci, že je s tím srovnaný, že se s tím dá žít. Proto je velmi důležité jak se chováme k těmto handicapovaným my, zdraví. Handicapovaní jsou všude kolem nás a nejvíce potřebují to, abych je přijímali jako rovnocenné a dokázali je podpořit. Opravdu někdy stačí jen málo.
Handicap je tedy když... člověk nemůže zvládat vše, ale i s ním a hlavně za pomoci nás všech, může dělat mnohé.
Nicolas Ullmann, 7.B
