 | ||
 |  |
| ||
| |
Co já mám a oni nemají…je mnoho věcí, které já mám a handicapovaní nemají. To nejcennější, co mám, je svoboda. Mám volný pohyb, zatímco někteří z nich, jsou připoutání na lůžko. smím si svůj život sama řídit, mám svobodu rozhodnutí, což někteří fyzicky i mentálně postižení mnohdy nemohou. Zatímco já běhám s kamarády po venku, oni musí sedět doma, nebo se věnují svým koníčkům, které bývají většinou hodně omezené. Věnují se například umění, keramice, plavání a vůbec sportu. I když bychom to do nich neřekli, dostávají zlaté medaile na paralympiádách. I oni mohou být vrcholoví sportovci nebo světoví umělci. Na ulicích se setkáváme s postiženými téměř každý den a vůbec netušíme, čeho ve svých životech dosáhli. Většina z nás je přehlíží, ale najdou se i tací, kteří se snaží postiženým usnadnit jejich životy. Někteří miň, někteří víc. Někdo posílá peníze na konta pro léčbu handicapovaných, někdo s nimi pracuje a někdo třeba cvičí vodící psy, aby jim usnadnil každodenní život. Bohužel mnozí z nás mají hrozné předsudky a postiženým se smějí, nebo se jim vyhýbají. Vždyť jsou to lidé, stejně jako my! Možná vypadají trochu odlišně nebo mají horší chůzi, neslyší nebo nevidí, jsou to lidi. Obdivuji lidi, kteří jim pomáhají a věnují se jim. Věřím, že i handicapovaní jsou za to rádi. Jsem šťastná za své zdraví a za nic na světě bych ho nevyměnila.
Šárka Blatná, 8.B
