 | ||
 |  |
| ||
| |
Máme v rodině holku, která je slepá. Jmenuje se Simona. Mívá barevné sny. Když jsem byla malá, nebylo pro mě snadné si s ní hrát. Vlastně ještě teď si nemůžu zvyknout na její handicap. Když se setkáme, mám zvláštní svírající pocit. Ona tento stav mysli určitě nemá, protože je veselá, upovídaná a znám ji jen s dobrou náladou. V letošním roce nastoupila v Praze na konzervatoř, kde hraje na tři hudební nástroje. Když se s někým seznamuje, tak si ho pohladí a legračně očichá. Tak se chová i ke svým milovaným nástrojům, na které hraje. Protože se narodila slepá, má svůj svět, který by přes svůj handicap nechtěla s nikým měnit. Vím to určitě. Svěřila se mi. Říká, že slepí nezávidí hluchoněmým a naopak. Jsem moc ráda, že Simonu znám. Když se něčím trápím nebo mám špatnou náladu, tak si vždy uvědomím malichernost svého trápení při vzpomínce na ni.
Linda Krajsová, 7.A
