 | ||
 |  |
| ||
| |
Téma této slohové práce se mě trošku týká. A to z toho důvodu, že také patřím do skupiny zdravotně postižených dětí.
Moje postižení je definováno jako DMO (lehká dětská mozková obrna). Již jsem se s touto vadou chůze narodila. Zjistilo se to ovšem později. Bohužel nemohu normálně chodit, bohužel nemohu normálně běhat, bohužel nemohu lyžovat, bohužel nemohu bruslit a spoustu dalších činností. Ale je také spousta činností, které dělat mohu.
Od malička musím chodit na rehabilitační cvičení a doufám, že se moje chůze zlepší. Chodila jsem i na plavání a jezdit na koni (tato léčba se nazývá hipoterapie). Na první operaci jsem byla, když mi bylo 2,5 roku. Nyní bych měla jít do dvou let na další operaci, ale bojím se a zatím nevím, jak se já a moji rodiče rozhodneme. Tato operace je riskantní a není taky jasný její výsledek.
Samozřejmě, že bych chtěla chodit jako ostatní, ale rozhodnutí o té operaci je velké. Ani lékaři nemají v této věci jasno. Jeden říká ano, druhý ne. Pak se má člověk rozhodnout.
Jsem ráda, že chodím na základní školu Masarova v Brně Líšni. Tady ve škole se mi moc líbí, mám tu kamarády a hlavně jsem tu zvyklá. Nerada bych si zvykala na jiné škole. Některé děti s vyšším stupněm postižení mají ve škole asistentky. Mně asistentku nikdy nepřidělili a také bych jí ze začátku, když jsem byla mladší, na některé věci potřebovala. S některými věcmi mi pomáhají moji spolužáci. Ale tím, že oni chodí normálně, tak si ani kolikrát neuvědomí, že potřebuji pomoc. Myslím si, že na základní škole, kam chodím, jsem se úplně naučila znát prostory a naučila se je používat. Horší to bude zase v jiném prostředí. Velký problém jsou pro mě schody. K postižení také patří horší zrak a celkově slabší motorika. To orientaci také zhoršuje.
Jinak mám ráda vše, co ostatní děti, ale musím to dělat po svém – ráda plavu, ráda běhám, ráda čtu, ráda se dívám na televizi, ráda jím sladké, ráda jím brambůrky, ráda chodím do kina, ráda chodím nakupovat, ráda dostávám dárky, ráda chodím venčit psa, ráda si hraju na hřišti. Mám ráda hokej, mám ráda kamarády, mám ráda narozeninové oslavy. Ráda chodím do lesa, na kolotoče. Ráda někam jezdím na výlety. Ráda jím zmrzlinu. Mám ráda pizzu, kuřecí maso, smažené řízky i hranolky s kečupem. Ráda si hraju s kamarády. Mám ráda léto a prázdniny.
V tom, co mám ráda, mám ale překážky. Např. schody, rychle jedoucí eskalátory, cizí prostory. Taky nemůžu bruslit, lyžovat, dělat některé věci sama, některé věci nemohu sama nést a tak dále. Někdy kvůli tomu nadávám a jsem z toho smutná.
Protože bych chtěla dělat všechno jak ostatní a abych se zlepšila, jezdím mimo rehabilitační cvičení každoročně do lázní. Naposledy jsem byla v Janských Lázních vloni o prázdninách. Jezdíme tam na měsíc. V lázních se mi líbí, i když hodně času zabere cvičení, vířivky a další rehabilitace. Potkám tam vždy nové kamarády, kteří sem také jezdí se svým postižením. Někteří jsou na vozíku, někteří o berlích. Ve chvílích volna jezdíme na výlety do okolí. Letos pojedeme asi do Klimkovic u Ostravy. V Klimkovicích jsem již byla několikrát. Do lázní jezdíme vždy v létě, abych nezameškala školu, těžce bych zameškaný měsíc doháněla. Proto nám z prázdnin nezbývá moc času jet na další větší dovolenou. Moc se do lázní těším.
Handicup je, když nemůžete dělat, to co by jste chtěli a není to proto, že se vám nechce, nebo že vám to rodiče nedovolí. Prostě to nejde.
Kateřina Kunstová, 5.B
