 | ||
 |  |
| ||
| |
Pro tento výlet jsme využili květnové příležitosti seznámit se s nitrem světově proslulého moravského unikátu – Býčí skály. Nepříznivá předpověď počasí sice některé přihlášené účastníky odradila, ale přesto se většina zájemců v sobotu ráno sešla a užívala si příjemného slunného rána. Co nás asi během celého dne čeká? Uvidíme :o)
Po vstupu do Předsíně Býčí skály jsme vyslechli povídání o její historii, o nálezech v ní a mohli jsme na vlastní oči vidět repliky některých zde nalezených předmětů. Během cesty do nitra skály nám průvodce vyprávěl o dalších nálezech i o současném průzkumu. Na dně vyčerpaného Šenkova sifonu byl vystaven starý skafandr podobný tomu, který právě před 100 lety použili k průzkumu zatopeného sifonu při hledání cesty do dalších prostor Býčí skály. Viděli jsme kostru pravěkého medvěda a několikrát jsme se setkali s živými netopýry, kteří zde každoročně přezimují. Na konci prohlídkové trasy jsme se setkali s Jedovnickým potokem, který má v těchto místech za sebou 13 km cesty pod zemí. Po návratu z podzemí nás překvapil hustý déšť a čekalo nás rozhodnutí – vrátíme se domů dřív, nebo budeme doufat, že přestane pršet a budeme pokračovat v cestě? Druhá varianta nakonec vyhrála. Naštěstí. :o)
A tak jsme mohli prozkoumat i jeskyni Jáchymku a prostory Staré Huti. Viděli jsme zde, jak se kdysi tavilo železo, jak v dávných dobách pracovali kováři i jak se pekl chléb v hliněné peci. Mohli jsme si přivonět k bramborovým plackám, ale také k čerstvé kolomazi. A především – viděli jsme tábor kupecké karavany a stali jsme se svědky souboje vojáků z tohoto tábora. A také jsme dostali příležitost vyzkoušet si jejich zbraně a kvalitu jejich obrany. :o)
Když jsme si dosyta užili zajímavostí v areálu Staré Huti, opekli jsme si u kovářů špekáčky a byli připraveni na další cestu malebným Josefovským údolím. Podařilo se nám najít pár kousků strusky, a tak jsme na vlastní oči viděli další pozůstatky po těžbě železné rudy a jejího zpracovávání v této oblasti. O pár set metrů dále jsme pozorovali ovce a pak už jsme měli do Adamova jen co by kamenem dohodil. Nohy nás po celém dni bolely, a tak jsme se šťastně usadili do vlaku a uháněli spolu s ním směrem k domovu… :o)
Zdeňka Chaloupková, Eva Krátká
